Zakusit (L)etapu

Pár slov k této silniční tryzně! 

Strahovské komorní setkání

Přišel jsem k tomu jako slepej k houslím. Včera jsem dostal číslo, dobrý přítel mi poradil ať jedu, tak jsem si řekl, když seš v tom závodním laufu po Královi, tak jeď!

Brzy ráno ve vesničce příjemná komorní atmosféra, pokud to o Strahovu lze teda říct, francouzský šanson, vypadalo to, že to bude hračka! Nasoukám do sebe stylově po francouzsku rozmražený "kroasán" a kafe, mezitím Zdeněk Štybar se už zahřejvá a prohání se na svém krásném S-Worksu, všude “známé” tváře silničních pacientů, ano, jsem mezi svými. Startovní číslo 1201 nevěštilo moc dobrého s pozicí v koridoru na druhé straně Strahova, tak jsem se s prosíkem obrátil na pořadatele, jestli by mě nepustili blíž špici. Ti mě nejdříve (zřejmě podle not) odmítli, ale nedal jsem se a nakonec je teda ukecal, chtěli vidět oholené nohy a prokázat, který poslední silniční závod jsem jel a s jakým výsledkem🤦‍♂️. To první jsem nějak uhrál, k tomu druhému jsem jen něco zablekotal o horských kolech a vyšlo to.

Začalo se dost v kvapíku ačkoliv se ještě 8km nemělo závodit, závodilo se hned od startu, brzy následovaly první pády což byla voda na mou přeopatrnost, ihned po startu na výmolu ztrácím lahev, takže je fajn jet nalehko ale trochu mě to kouslo a na sucho jsem si polkl. Říkal jsem si, že by bylo hezké se držet pana Staňka (takový maják Goofy teamu, reprezentační basketbalista, kterého jsem v mládí zbožňoval) vydrželo mi to asi 15min a pak mi vzal čáru, holt jinej oddíl! Následuje spousta krásných vlastně známých “roubaix” úseků které jsem znal z dávné minulosti.

Velmi brzy ale přestávám řešit kochání a krásy přírody a koho a kde se mám, nebo v mém případě spíš nemám držet, křivoklátské "kvalitní" silnice mě plně zaměstnávají, asi jsem to neměl tak nabušit. Zhruba ve stejný moment začalo být jasné, že zvolené tempo s průměrem 37km/h ač by se mi to na tacháku hezky vyjímalo asi nedopadne. 

Na 80.km se začíná opravdu závodit, jsem už ale úplně prošitej a moc mě to nevzrušuje. Našel jsem si úplně jinou kratochvíli a soustředím se na tu spoustu žen, co mě začaly předjíždět, a ne, ani jedna nebyla Martina Sáblíková. Moje pokusy o uvisení už působí komicky, je jasný, že borec to tady pochopitelně, jak má ve zvyku, přepálil. Nižbor už na kašpárka, v Motole - to jsem si nikdy nemyslel, že bude tak těžkej kopec, asi nejtěžší toho dne, chce se mi zvracet nejen z toho hicu, v cíli objímačky a spontánní gratulace od kolegy na Oltre, který mi děkoval, že jsem to popotáhl, vůbec jsem nerozuměl co říká, asi si ty Oltre nějak spletl, nebo jsme jeli každý jiný závod. Atmosféra a diváci super jak na Tour, Martin Chmelík úplně jinde, jel se svými vedle Zděnka Štybara. 

Jen si cestou zpět podél Vltavy představuju, že bych tohle měl teď dělat tři týdny v kuse a trochu mě na kolo a kolečkování zase přešla chuť!